O Nikolájkovi

INFO O NIKOLÁJKOVI BUDU PRŮBĚŽNĚ DOPLŇOVAT :

0 a 1 měsíc

 2.října 2008 se v Milencích u Nýrska narodilo 11 krásných černobílých kulíšků a dostali jména od N. Nikolájkovi jsem ho vymýšlela sama a Zuzce i Lence Fialovým - moc fajn paničkám - se to líbilo, takže bylo rozhodnuto. NIKOLAJ JUNIOR OD NEZDICKÉHO POTOKA odstartoval svou dobrodružnou pouť životem a já ho zatím mohla vídat jen na internetových fotkách. Zuzka s maminkou je tam přidávaly ob týden a já pokaždé dlouze zkoumala, který z těch koblížků je ten můj Nikolájek. Do svých 8 týdnů si určitě užíval s brášky a sestřičkami spoustu psiny a od maminky i paniček, jenom ty nejlepší dobroty. Stihnul nabrat skoro 7 kg ( na fotkách vypadal jako Otesánek ) a cestovní pelíšek který jsem mu s předstihem koupila na první cestu, přerostl ještě dřív, než jsem si pro něj přijela. Když přišly jeho 8 týdenní narozeniny, dostal jako dárek mě a nový domov. Vlastně celou novou rodinu, plnou pejsků, dětí, zvířátek a príma lidiček.

2 měsíce

Nikolájíček byl malinký a tlusťoučký a mazlivý a kousací a štěkací a baštící a spinkací a radostný a čistotný a šikovný a překrásný a zlobivý a heboučký a teploučký a společenský a statečný a ... no zkrátka veliký kousek štěstí a mě hned všechno na světě přebolelo. Hlavní bylo, že byl zdravý a můj. A že jsem si ho stihla pořídit ještě před vánocema - vánoce bez pejska byly pro mě noční můrou. Uměl už chodit po schodech, což bylo velikánské plus. Táta měl právě za sebou operaci a nemohla jsem po něm chtít, aby Nikíska nosil nahoru a dolů, než přijdu domů. Nik Měl kolem 7 kg, očkování obstál v pohodě a průjem ze změny prostředí jsme zvládli i bez veterináře. Kromě toho, že žral kameny jak zběsilý kamenožrout mi dělal jenom radost ( nejde se přece zlobit na to stvořeníčko jen kvůli hloupé roztrhané utěrce, oškrábané omítce, zničenému katalogu, přesazeným a nařízkovaným liánám, obalenému koberečku v blátě, vytržené anténě, rozkousanému novému kalendáři a další spoustě drobností, kterými si krátil čas než jsem se mu vrátila z práce). Prožili jsme spolu vánoční svátky a ušli první výlety. Prodělal zánět oušek a zažil u veterináře pár perných chvilek, které s ním prožila i celá čekárna, protože si to šťourání v uších nechtěl jentak nechat líbit a když se nemohl bránit, tak si aspoň pořádně zařval. Koupila jsem mu štěněčí povolovací náhubek kvůli našemu častému cestování vlakem a autobusem a to teprve předvedl, že si nenechá nic jentak líbit! Takový urputný a neutuchající boj jsem opravdu nečekala a tréninky s náhubkem byly pro nás oba dost náročné. Vyplatily se hned při další jízdě autobusem - to, že je Nikoušek ještě štěňátko, už by nám bez náhubku neprošlo. A Nikoušek se jako správný cestovní pes popral s náhubkem na zastávce a uvnitř autobusu už se choval způsobně a nechal se ukolébat houpavou jízdou. Říkala jsem mu pes klínový, protože kdykoliv měl sebemenší příležitost, vydrápal se někomu do klína a tam se buď s majitelem popral, nebo usnul. S Darinkou i s Dagem se skamarádil rychle a se Šakálkem - psem nejlepším a největším - už to nestihnul, protože nám 10 letý Šakálek krátce před vánocemi zemřel po krátké nemoci - první v jeho životě. Nikoušek mi ten žal po obou mých milovaných "dětech" - Havránkovi a Šakálkovi pomohl vydržet a vím, že jenom s ním jsem to všechno mohla unést.

3 měsíce

Tohoto věku dosáhl Nikolájek na Nový rok 2009. Nejspíš se rozhodl, že už nechce být mimino a stal se z něj velký kluk. 12 kg nabral pěkně pravidelně ( každý týden jedno kilo a tak to jde i nadále ) a začal plivat první malinké spodní zoubky. Tak brzy jsem to nečekala a taky jsem nečekala, že si od 3. měsíce dokáže sám otvírat dveře... Určitě věděl, jak na to, už od prvního dne - vždy mě při otvírání a zavírání dveří pečlivě pozoroval - a jen čekal, až doroste, aby dosáhl na kliku. Všechnu svou snahu o pochlapení završil tím, že občas při venčení zvednul nožičku.

4 měsíce

Nikolájek se opět pochlapil. Dosáhl váhy 16 kg, výšky 50 cm v kohoutku a téměř dvojnásobného počtu zubů ( za každým štěněčím zoubkem se vyklubal i dospělácký - měl zuby ve dvou řadách jako žralok), takže co dosud neroztrhal a nerozsápal, to už déle neodolalo. Prožil s námi svůj první vandr, dostal stahovací obojek ( na normálním už se stal zcela neovladatelný ), poprvé se popral se psem ( v sebeobraně - asi by se i ubránil, ale já se na to nemohla dívat a toho rváče jsem dvakrát nakopla, nejdřív jemně a když to nezabralo ani na psa ani na jeho páníka, tak pořádně, až se s kvikotem odbelhal a neschopný páník ho konečně připnul na vodítko ) a poprvé mě bránil ( možná že sebe, ale budu si myslet že mě ), když na mě Slamák udělal zezadu nečekaný výpad, aby na mě setřásl sníh ze stromu. Nik na něj bleskově zaútočil, naštěstí byl na vodítku a Slamáka hned poznal, takže to dobře dopadlo. Taky poprvé utekl, protože se od čtvrtého měsíce začal zajímat o stopy a to dost intenzivně ( stopa = nevidí a neslyší nic jiného ), takže mu musím pořídit dlouhou šňůru na nácvik přivolání ( do teď mu to šlo docela dobře ) a na obojek známku s telefonním číslem a jménem.

5 měsíců

Nikoušek se v přibírání na váze trošku zpomalil, váží 19kg a na výšku se vytáhl na 55cm v kohoutku. Zoubky má všechny zbrusu nové a žádný starý už mu nepřebývá. Nevím, jestli na něj leze puberta, ale je to drzoun nejapný a jednu takovou nečekanou akci přežil jen s malým šrámem - mohlo to však dopadnout mnohem hůř. Zaútočil na našeho koníka a ten ho vzal kopytem rovnou mezi oči. Nikdo to nečekal, protože Nik se vždycky v přítomnosti koně choval opatrně a šikovně a kůň zase nikomu bezdůvodně neubližoval. Doufám, že se pořádně poučil a drzost si pro příště schová na malé a neškodné soupeře. Říkám mu Kyklope a těším se, až mu to růžové třetí oko zase zaroste srstí. Bez vodítka mi teď v lese uteče na 100%, takže už si nemůže užívat volnost jako dřív a já se ho to musím pokusit nějak odnaučit. S Havránkem to bylo jeden čas trochu podobné. Nik vyrostl ze štěněcího náhubku a obojku a tak vyfasoval novou výbavičku - dospělácký náhubek, s kterým se konečně tak urputně nepere, dospělácký obojek, protitahací postrojek místo stahovacího řetízku, který mu ničil jeho krásný kožíšek, a desetimetrovou stopovací šňůru na nacvičování přivolání. A taky krásnou psí známku se jménem a telefonem, kterou mu vyrobil Samíkův páneček.

Půl roku

 Nik se pomalu dostal na váhu 22kg a kohoutkovou výšku 59cm. Zamiloval si vodu a naučil se plavat (takové nádherné letní dubnové počasíčko k tomu přímo vybízelo). Nejhorší puberta se začala zmírňovat a Nikouš už zase občas poslechne. Problém s taháním se vystupňoval - stahovací obojek jsme museli odložit, protože byl neúčinný a ještě navíc Nikovi ničil kožíšek. Protitahací postrojek už je rozbitý (Nik přetrhnul zapínací sponu), sice docela fungoval, jenže se hodil jen na krátké procházky - po víkendovém vandru měl sedřené podpaždí. Slamákův způsob co nejprudšího škubnutí co největší silou při každém zatahání (cca každých 15 vteřin) může používat leda svalnatý Slamák, já bývám po takové procházce ještě týden namožená a mám housera. Všechno už jsem vzdala, dokonce jsem si na jednu procházku půjčila ostnatý obojek, abych vyzkoušela úplně všechno, ale Nik byl ochotný si zvyknout i na bolest, jen aby mohl táhnout. Navíc mi ho bylo hrozně líto a styděla jsem se za tak drastickou metodu. Taky jsem si od Samíka půjčila na týden "haltinu" (tzv. ohlávku na psa) a dopadlo to přesně jak jsem tušila. Celou procházku se svíjel, zmítal a pral a snažil se tu věc sundat z čumáku. Vydrželo mu to celý ten týden... Všechno, co platilo na mého divokého a dominantního Havránka, na mírného a poddajného Nikolájka neplatí. Právě jsem zase něco nového vymyslela, teprve to testuju a bude to nějaký čas trvat - nechci to zakřiknout, ale první výsledky už jsem zaznamenala... Pokud to vyjde, tak se časem pochlubím.

 Další věc, která na Nika nezabírá je tolik osvědčený a pro Darinku neškodný Frontline proti klíšťatům. (Darinka má genetickou vadu MDR1 a může se otrávit stykem s poměrně neškodnými látkami z odklíšťováků, odčervováků a některých běžných protizánětlivých léků, takže musím být na pozoru i před tím, co dávám Nikovi.) Připadalo mi, že 5 klíšťat denně i přes Frontline a drahý přírodní levandulový odklíšťovák je opravdu mnoho, dokud jsem mu jich nezačala vyndávat denně 20! Teď ještě otestuju silnější dávku Frontlinu a pokud to nezabere, budu muset hledat další možnosti.

 A budu muset Nikovi opatřit nové (nebo spravit staré) vodítko - už přetrhnul druhé a uzle při jeho tahání a mém cukání vůbec nedrží zavázané...

 Na své půlroční narozeniny Nik poprvé zakouší milostná muka, neboť Darinka hárá a nikdo ho k ní nechce pustit. A když se zadaří a přeci jen k ní na chvíli pronikne, dostane od Darinky štípanec - dáma je holt na elegantní gentlemany a ne na svého rozjíveného pubertálního skorobráchu. Chudák táta musí celý den posluchat dvojhlasné vytí, neboť Nikovi při tom pomáhá sousedovic bígl Michal.

7 měsíců

 V 7 měsících už Nik skoro nepřibíral - váha 24kg a výška 60cm. Silnější dávka Frontlinu proti klíšťatům zabrala natolik, že už Nikovi denně místo 20 klíšťat vyndavám obvyklých 3-5, takže to s ním zkusím i za měsíc.

 Nová protitahací metoda zabrala tím způsobem, že Nik aspoň pochopil, co po něm chci a na chvilku mu to vydrží, než se zase vrhne vpřed. Je to metoda opačné reakce : on zrychlí, já zpomalím, on zatahá, já zastavím, on vyrazí prudce dopředu, já pár kroků couvnu. Bohužel se to dá aplikovat jen když jdeme spolu sami, nespěcháme a nemáme žádný cíl. Nedá se tak totiž nikam dojít a případnému spolujdoucímu by s námi rychle došla trpělivost. Nakonec to už přineslo menší výsledky a hlavně je to klidné a nenásilné. V kritických chvílích mi často nezbývá nic jiného, než fyzicky trestat dělovou kouli tím, co je zrovna po ruce - což je vodítko a to nedělá dobře ani jednomu z nás, nehledě na vedlejší účinky jako je strach z vodítka...

 Nik se zúčastnil jarního svodu loveckých psů ( viz vyprávění ) a přetrhnul další obojek. Hlavní zážitek měsíce však bylo sjíždění řeky Jizery, kde se z Nika stal opravdový vodák ( viz vyprávění ).

8 měsíců

 Nikísek měl za sebou úspěšně první psí výstavu ( viz vyprávění ), ale jinak se Nikův 8. měsíc moc nepovedl... Dostal zánět močových cest a ještě k tomu měl v moči krystaly ( tzv. struvity ). Myslím si, že nastydnul někde ve vodě, nebo z ní chytil infekci. Antibiotika už dobral a teď musí jíst několik měsíců dietní granule na rozpuštění krystalů a k nim nesmí dostat absolutně nic jiného ! Jsou to granule pro dospělé psy ( štěněčí se nevyrábí ), tak jen doufám, že se to nějak nepodepíše na Nikískově zdárném vývoji.

 Druhou půlku června protrpěl Nik stýskáním po mě, protože jsem mu odjela na 14 dní na Korsiku ( viz fotky a videa a vyprávění ). Ani jsem ho v jeho 8. měsíci nestihla zvážit a změřit. Nik mi na Korsice strašně chyběl, jinak mi tam nechybělo vůbec nic - je to ráj na Zemi... Naši se o Nikíska dobře postarali a táta dokonce splnil náročný úkol : nabrat od Nika moč a odnést ji na kontrolu na veterinu. Zvládl to skvěle!

11 měsíců

 Nikísek se uzdravil ze zánětu močových cest a struvitů a konečně jsem ho zase začala krmit normálně. Přísně dietní granulky mu sice děsně chutnaly, ale nebyly to granule štěněcí a výživné a Nik se tři měsíce nehnul z váhy 24kg a výšky 60cm v kohoutku. Teď už zase trošku roste a přibírá - má 25,5kg a 61cm v kohoutku a mám z toho radost. Ještě větší radost mám z jeho ustupující puberty a čím dál ochotnější spolupráce. S taháním sice pořád bojujeme, ale jinak je Nikoušek naprosté zlatíčko a dělá mi jenom radost. Už jsem ho v přírodě zas párkrát pustila na volno a neutekl mi, neměl k tomu ale daleko a zatím mu v tomhle nevěřím a pouštím ho mimo plot jen výjimečně. Stále potkáváme spoustu milých pejsků a lidiček a zatím se chtěl poprat jen s jedním velikým labradorem, s ostatními pejsky byl kamarád. Zažili jsme si spolu na veterině jednu dost krušnou noc (viz ČLÁNEK), kdy jsem poprvé zažila strach, že ho ztratím... Do dvou dnů z něj byl zase šuhaj a já byla šťastná jako blecha ! Mimochodem když už jsme u těch blech - už jsme si s Nikouškem užili i pár bleších kousanců... Doufám, že Frontline + Difusil udělali všem blechám konec !

1 ROK

Nikísek už prožil celý rok života ! Při svých 61cm v kohoutku váží 26kg. Začal mít v poslední době chuť do rvaček, všimla jsem si, že když na něj přes plot zuří nějaký pes, zježí se Nikovi hřbet. Tuhle jsme náhodou potkali Samíka na procházce a tak jsme pejsky vypustili, aby si spolu pohráli - během chvilky se hra zvrhla a pejsci se nám servali. Naštěstí si nic neudělali a když jsem pořádně zařvala, tak Nik všeho nechal a byl zase hodný. To jste měli vidět, jak potom něžně a horlivě olizoval Samíkovi čumák ! Taky jsem ho musela odtrhávat od velikého černého labradora Smutka, na kterého je vyloženě napružený... Nastalo nám zatím největší línání a Nik je teď na zimu parádně vypelichaný! K narozeninám dostal pořádný tahací postroj a já opasek a tak se teď můžeme spolu pěkně proběhnout a nic už nás neškrtí a neřeže ! Těším se, jak mě teď bude tahat na vandrech !

Rok a půl

Ať měřím, jak měřím a vážím, Nik se zaseknul na 60 cm v kohoutku a 25 kg. V roce a půl už se s tím asi budu muset smířit. Zůstane holt na spodní hranici limitu a doufejme, že na výstavě to ještě bude stačit. Povahově se zklidňuje - hlavně co se týká chuti do rvaček s ostatními pejsky. Když mu nějaký nepadne do oka, už se na něj nevrhá jako před půl rokem, ale řeší to strnulým postojem, zježeným hřbetem a zavrčením. Už se ani tak nevrhá na kočičky, když zůstanou na místě, Nik vyčkává a pokud se nerozběhnou, nechá je na pokoji. Za běžícími vyráží pořád. Kačenek a slepiček už si taky nevšímá, za to ulovil kosí mládě a po velikonoční úspěšné honbě na srnečka (viz VYPRÁVĚNÍ) je na srnky opravdu napružený a v jejich přítomnosti dost neovladatelný.

Nejlepší vlastnost, jaká u něj přes zimu vykrystalizovala, je jeho tahací vášeň. Z Nika se stal opravdový tažný pes a začínáme být už trochu sehraní. Je veliká radost pozorovat, jak při té nejvyšší rychlosti vnímá moje jemné pokyny vodítkem a mojí polohu a hned na to reaguje. Nic jsem ho vědomě neučila, nějak nám to postupně vyplynulo z našich každodenních běhů. Nejspíš bych se s ním mohla zůčastnit i nějakých canicrossových závodů. Kdybych o nějakých v okolí věděla, asi bych to Nikovi dopřála - ale to musím sama ještě hodně trénovat, mám kondičku 100 krát horší než ten můj šampión!