Jak se Nikísek podruhé narodil...

 Přijeli jsme v neděli večer od Slamáka ze srubu a Nikoušek dostal jako obvykle napapat. Jenže se dost neobvykle o papání nezajímal a po nějakém tom přemlouvání byla miska prázdná až za půl hodiny (jindy bývá prázdná za půl minuty a bez přemlouvání...)! Už to mě zneklidnilo, když se však hodinu po jídle Nik začal klátit a hroutit, vyděsilo mě to úplně! Zburcovala jsem rodinu a vyrazili jsme na veterinu. V našem městě nemají rentgen ani laboratoř, tak jsme jeli do Rumburka. Nik vypadal, že mu ochrnujou zadní nohy a choval se naprosto zmateně. Při manipulaci bylo znát, že má bolesti a v ordinaci se vysíleně hroutil. Volala jsem Slamákovi a ten mi řekl, že Nik nejspíš snědl Dagovi granule se zbytkem čočky od oběda (kterou jsem Slamákovi zakázala Nikovi dávat!) - takže měl v sobě trojnásobné množství granulí + čočku.

 Nejdřív jsem si myslela, že má torzi žaludku a k tomu zánět mozkových blan a úpal... Rentgen a krevní rozbor to všechno vyloučili - nejednalo se ani o torzi, infekci nebo otravu. Nik byl pouze tak strašně nacpaný, že mu žaludek tlačil střeva na páteř, skřípal míšní nervy a hrozilo jeho protržení. Kvůli tomu nebylo možné vyvolat zvracení ani provést výplach žaludku a jediná pomoc spočívala v protibolestivé injekci a zavodnění pomocí kapaček. Nik po injekci vysílený usnul a my jsme šli spát až v půl třetí ráno, když mu dokapala poslední kapačka a dopravili jsme se domů.

 Ráno, když jsem vstávala do práce, měla jsem naspáno tak hodinu a půl ( nemohla jsem usnout rozrušením) a Nik mi pozvracel kuchyň, takže jsem stejně ještě přišla pozdě. Jinak na tom Nik byl už dobře. Ve zvratkách jsem našla květák, tak jsem volala Slamákovi, kam vyhodil všechny ty stoleté zkažené zavařeniny, které o víkendu likvidoval, včetně nakládaného květáku (při čemž jsem ho upozornila, aby se na ně nedostali psi!). Přiznal se, že těsně za plot a Nik se asi na ně dostal...

 Celá ta "srandička"mě stála 3000,-kč, probdělou noc (sestru a tátu taky), spoustu starostí a Nikíska dost utrpení... Doufám, že se z toho Slamák poučil a příště bude ke krmení psů a likvidaci starých potravin přistupovat zodpovědněji! Veterinární účet se mnou zaplatil napůl a já jsem se za tu dlouhou noc skamarádila s mladičkou, čerstvě promovanou paní doktorkou, která jezdí na vandry na stejná místa jako my. Nikísek se žrát jako Otesánek neodnaučil, takže v tom ho nadále musíme hlídat my lidé.