Šetři se, osle!

"Nik má asi kýlu" řekl mi táta, když jsem přišla ve čtvrtek z práce. Zatrnulo ve mě, když jsem mu nahmátla na třísle bouli velkou jako švestku. V pátek jsem volala na veterinu, jak moc je kýla nebezpečná a řekli mi, ať přijedu po víkendu a pro jistotu dám Nikovi předtím hladovku, kdyby ho museli hned operovat. Byla jsem z toho čím dál víc nešťastná a když jsem se po pár dnech na veterinu odhodlala, padla na mě téměř deprese. Nejhorší byla představa, že mou divokou nezkrotnou šelmičku budou uspávat, řezat a sešívat a že potom bude chodit v trychtýři a nebude moct řádit a hrát své divoké hry...

 Na veterině Nikískovi udělali ultrazvuk a zjistili zajímavou věc. Kýla není tříselná, i když je v tříslech a tím pádem se nemusí operovat, protože je schopná se sama zahojit - vlastně se mu přes víkend skoro zahojit stihla, když jsem mu nedovolila tahat, a na obrazovce už byla vidět jen jizva v břišní stěně. HURÁ !!! Operace nebude !!! Ještě jsem mu nechala na EKG zkontrolovat srdíčko, protože mu občas tluče nepravidelně a pan veterinář mi vysvětlil, že je to v pořádku, že to souvisí s dýcháním a u psů sportovců je ta "pravidelná nepravidelnost" zřetelnější. EKG ukázalo, že má Nik opravdu zdravé srdíčko a mě se ulevilo podruhé. Na odchodu mi bylo řečeno, že mám naprosto zdravého psa a je už jenom potřeba ho teď měsíc šetřit a nezatěžovat, aby se mu kýla pořádně dohojila.

 Trochu se bojím, že když ho nechám za nějakou dobu zase tahat, že se mu kýla udělá znovu. A tak mám teď dilema, zda se vzdát našeho nejmilejšího společného koníčka a zatrhnout Nikovi jeho nadevše milované tahání napořád, a nebo riskovat jeho zdraví a po čase se k tahání pomalu vrátit... Zatím je každý den na procházce zklamaný, když musí běhat jen u nohy a nemůže se do toho pořádně opřít a já zase musím víc bojovat, abych zkrotila to nevybouřené mládí k slušné chůzi na vodítku. No , Niku, šetři, se!!!