Velikonoční horolezení v Ostrově

 Když mi Slamák řekl, že na velikonoce pojedeme do Ostrova u Tisé, zkusila jsem si ho najít na internetových mapách a vyplivlo mi to něco přes 20 Ostrovů včetně ruského a polského, ten nejbližší ale byl až u Karlových Varů. Přesto u Tisé, v našem kraji pískovců, ten pravý Ostrov existuje a je to moc krásné místo. Kluci tam celý prodloužený víkend řádili na pískovcových stěnách a já s Nikem vyrážela na výlety po okolí. Přímo v Ostrově je několik rybníků, v kterých se Nik dosyta vydováděl a vyplaval a kolem je spousta krásných míst - dá se dojít do Tisé a známých Tiských pískovců a nebo na rozhlednu Děčínský Sněžník s překrásným výhledem. Zvládli jsme to s Nikem obojí.

 Tiské pískovce nedopadly dobře. Musel se tam platit vstup a u kasy byla tak strašná fronta, že jsme tu tlačenici po chvíli vzdali a skály s návaly turistů obešli obloukem. V Tisé jsem si dala zmrzlinu Tiramisu a při posledních soustech jsem zjistila, že do ní ti borci bez varování nasekali pistáciové oříšky, na které jsem silně alergická. Přemýšlela jsem, jestli mám volat záchranku hned, nebo až bude nejhůř a rozhodla jsem se to přežít bez doktorů (už jednou jsem to bez nich přežila, tak bych to mohla zvládnout znovu). Zajedla jsem tu katastrofu v puse veškerým jídlem, které jsem měla u sebe a vlekla se vyřízeně zpátky do Ostrova. Na jazyku rozžvýkané kaktusy s kopřivami a v břiše krutý a bolestný boj. Naštěstí dechové potíže nenastaly, tak se sanitka nekonala. Do večera jsem ležela schoulená s knížkou pod skálou, na které kluci horolezili a čekala jsem, kdy to přejde. Nik ležel svorně vedle mě a dělal mi společnost.

 Druhý den jsem čile vstala z mrtvých a vydala se s Nikem na Děčínský Sněžník. Tentokrát se výlet vydařil. Rozhlednu jsem sice také vzdala kvůli frontě a placení, ale výhledy byly fantastické v celém širém okolí. Nejvíc ze všeho mě uchvátily březové lesy, jaké jsem snad ještě neviděla. U nás doma je sice spousta březových náletových lesíků, které lesáci nestihli pokácet co by plevel, ale tohle byly břízy nejspíš chtěné, vysazované a pěstované, rostly široko daleko a nahoře u rozhledny byly zakrslé, pokroucené větrem a působily naprosto podmanivým dojmem. Cestou zpátky jsme prošli krásné skály, potkali jsme pěkného slepýška, Nik nevynechal žádnou příležitost ke koupání a taky se seznámil se spoustou pejsků. Jeden vlčák bez vodítka byl rváč, naštěstí ho pán odchytil dřív, než došlo k nejhoršímu. Tohohle psa jsem za ten víkend viděla celkem 4x, jak napadl jiné psy a vždycky na volno. Nechápu takové bezohledné lidi, že si dovolují stále znovu pouštět problémové zvíře jen tak mezi ostatní pejsky! Seznámili jsme se u rybníka i s hodným německým drátosrstým ohařem od našich známých.

 Dagouš předvedl večer před hospodou svou neúplatnost a nekompromisnost. Byl tam přiopilý mladík, který když uviděl jak se všichni obloukem vyhýbají uvázanému Dagovi, rozhodl se všem dokázat, jaký je krotitel cizích psů... Asi čtvrt hodiny se z různých úhlů pomalu přibližoval k Dagovi a snažil se ho pohladit. Dag vždycky nehnutě ležel, dokud nebyl narušen jeho osobní prostor a pak na mladíka razantně zaútočil. Po čtvrt hodině marných pokusů se mladík rozhodl přejít na úplatky a obětoval to nejcennější : vylil před Daga půlku svého piva. Dag se zvednul, pomalu si přivoněl a uraženě se rozzuřil. Všichni přihlížející se zasmáli a mladík konečně pochopil, že bude lepší Dagouše s respektem obejít jako ostatní a nehrát si na hrdinu.

 Tyhle velikonoce byly fajn - venku s pejskem v přírodě - a hlavně : nikdo mě nemlátil a nechtěl za to po mě výslužku...