Úterý 23.6.09

(Den zvířátkový a vesničkový - Saint Antonio)

 Do lázeňského města Calvi s velikou a vyhlášenou pláží jsme si zajeli jen na nákup a pokračovali jsme dál. Za výchozí bod dnešního treku jsme si zvolili městečko Algajolu. Nechali jsme za sebou další lákavou písečnou pláž a vydali jsme se do vesniček v kopcích. Cestou po opuštěné silnici jsme viděli černého hada se žlutým puntíkatým vzorkem. Jsou tu vidět vzácně a my měli štěstí. Pak jsme za plotem uviděli spoustu malinkatých králíčků – na Korsice jsem je nečekala, asi sem nepatří a doufám, že to s nimi nedopadne jako na Novém Zélandu. Kolem silnice se pásly obrovské bezkřídlé kobylky a velikánská sarančata, s nimi i menší s červenými nebo modrými křidélky, jimiž nás oslňovali při každém skoku.

 Dorazili jsme do vesničky Aregno, pokochali se pohledem z výšky na okolní kopce, vesničky, políčka, moře a pláže a vydali jsme se zarostlou stezkou vzhůru k jedné z nejkrásnějších vesniček Korsiky – Saint Antoniu. Museli jsme se dost prodírat trním (divoká Korsika je ve směs džungle obrovských plazivých ostružin, bodláků, trnitých lián, opunciových kaktusů a pichlavých bylin a keříků…), ale stálo to za to! V půlce cesty seděl opravdový živý poklad – dudek – nádherný barevný pták s velikou chocholkou. Byl to už léta můj sen, vidět ho živého v přírodě – prý žije i u nás v Čechách, ale měla jsem podezření, že existuje jen v knížkách, dokud jsem ho nespatřila v Děčínské ZOO. Korsický dudek pobíhal po pěšině, čepýřil chocholku a pak se rozletěl na nedaleký uschlý strom. Ukázal svá nádherně hnědobíle pruhovaná křídla, ještě jednou usedl a vzlétl a pak nám zmizel na dalekých zelených dubech. I kdybychom už ten den nic jiného nezažili, tak tohle mě opravdu nadchlo a naplnilo. Jenže krátce na to jsem u cesty spatřila obří kvetoucí bodláky, na kterých to žilo! Všlijaké mouchy, barevné vosy, velicí čmeláci s motýlými křídly, různé druhy zlatohlávků, velcí nazelenalí nosálové a jako bonus tři kudlanky! Ty jsem tu hledala úplně všude od prvního dne a ta jedna zelená, kterou našel Slamák v Bonifaciu, mi pořád nějak nestačila… Tři hnědé najednou mi udělaly velikánskou radost. Živou kudlanku jsem měla poprvé v ruce před 12 lety tady na Korsice a od té doby mě velmi okouzlují. Před dvěma lety jsem se s nimi na Korsice setkala znovu a vloni na Slovensku u sestřičky jsem měla tu čest s velikou kudlankou nábožnou. Jsou to okouzlující stvořeníčka jakoby z jiné planety – prohlížejí si vás s hlavičkou nakloněnou jako pejsek a přestože jsou pro ostatní hmyz (ba dokonce i pro ještěrky) velmi nebezpečné, vám nic neudělají. Buď se snaží utéct, nebo vám jen tak sedí na dlani a inteligentně se rozhlížejí po okolí. Jednu kudlanku jsem si vyfotila, vrátila ji na bodlák a vydala se za Slamákem do nejvýše položené vesničky široko daleko, do Saint Antonia.

 Prolezla jsem bludiště úzkých, různě točitých a rozvětvených, do několika pater seskládaných uliček, které mnohdy končí u někoho v kuchyni, nebo na zahrádce, na vyhlídkovém místě, v restauraci a nebo se zase složitě spojují s jinými uličkami, takže v té mrňavé vesničce dokonale zabloudíte. Ze shora uvidíte, jak se tady využívá každý kousek prostoru i na střechách – na jedné starší muž věší prádlo, na jiné paní zalévá zahrádku, na další číšník obsluhuje hosty minirestaurace a z jedné se na to vše koukáte s houfem nadšených turistů. Na těchto starých vesničkách jsou zvlášť okouzlující zářivé barvy kvetoucích bujných rostlin, jemné barvy dřevěných okenic, dveří a vrátek, to všechno spojené přírodními barvami kamenů a skal, které tvoří zdi, dlažbu a různá klikatá schodiště a schůdky.

 Dolů jsme ze Saint Antonia šli přes klášter Corbara pod vysokou horou a přes vesnici umělců Pigna, kde jsem si znovu pobloudila ve spleti barevných kamenných uliček. K moři do Algajoly nás ještě čekala dlouhá nezáživná prašná cesta v letním žáru a tak jsem se moc těšila na koupání. Písečná pláž v Algajole byla odpoledne tak obležená lidmi, že jsme místo koupání sedli do rozžhaveného auta a rozjeli se směrem na Ille Rose. Tam jsme se s autem k pláži vůbec nedostali (obrovské město a všude placené parkování), tak jsme zastavili kousek za městem a obsadili téměř prázdnou útesovou plážičku bez vlnek. Slamák tu se šnorchlem zažil dnešní poslední silný zvířecí zážitek – pohrál si pod vodou se dvěmi sépiemi a koukal jim z očí do očí. Po moc příjemě odpočinkově stráveném odpoledni jsme jako poslední opouštěli pláž a na noc jsme zastavili u cesty s výhledem na dvoutisícové, ještě částečně zasněžené hory. V noci byla zase suchá bouřka, ale ráno nás uvítalo sluníčkem a modrým nebem, stejně jako včera.

STŘEDA 24.6.09