Silvestrovský požár

17.01.2010 23:00

 Nový rok 2010 začal brzy ráno zvoněním telefonu. Slyšela jsem Slamáka, jak někomu zaraženě odpovídá a zlá předtucha mě vymrštila z postele. Na otázku CO SE STALO?!? mi neodpověděl ani do třetice. Podle jeho telefonního hovoru mě už napadla jen jediná otázka: NA SRUBU HOŘELO ?!? a on jen řekl: JO. Pak celý roztřesený sám odjel sněhovou vánicí a já si „užívala“ svůj Nový rok v nejistotě a strachu, zda vůbec dojede v pořádku. Během dopoledne mi jednou zavolal, že nám srub shořel úplně celý. Než se vrátil, docházely mi postupně dost skličující detaily… Ještěže s námi Silvestra trávili Jupi s Májenkou, která mi poskytla rameno na slzy…

 Slamák se vrátil živý a zdravý a já byla šťasná, že tak náročnou cestu zvládl i v tom šokovém stavu. Nedřív jsem si nadávala, že jsme Silvestra neslavili na srubu, nýbrž na chatě u Slamákovy maminky, a že jsme ani neměli šanci hasit a srub zachránit. Pak mi ale docvaklo, že to bylo jediné štěstí, když vlastně nevíme, co se tam doopravdy stalo a jestli třeba bouchla plynová bomba, mohli jsme přijít i o víc než o Slamákův domov a všechny věci… Vyvázli jsme z toho všichni živí a zdraví a to je teď hlavní !!!

 Možná se ani nedozvíme, jakto, že už nemáme střechu nad hlavou, protože letošní zima komplikuje pátrání po nějakých důkazech a tak nám zbývá jen doufat, že to byla nešťaštná náhoda, že nám nikdo nechtěl uškodit úmyslně a že nám pojišťovna nahradí škodu, abychom měli z čeho začít stavět znovu od nuly… Slamák zůstal na chatě, zaplať pánbůh, že se ji zatím nepodařilo prodat a že teď poskytuje Slamákovi azyl. U mě by taky mohl zatím bydlet, ale s problémovým Dagem by to u nás nešlo…

 S Novým rokem 2010 se loučím nejen s tím uplynulým, ale i s naší kouzelnou chaloupkou, plnou vzpomínek a našeho společného žití ve štěstí i starostech. Chtěla bych poprosit všechny, kdo nám se stavbou srubu pomáhali, a kdo tu s námi prožili hezké chvíle, aby si občas vzpoměli a nenechali srub shořet na trosky i ve vzpomínkách. Budu ráda, za každý srubuvý žážitek, který mi připomenete…

Zpráva novoborských hasičů ZDE.

Zpět