Pátek 19.6.09
18.08.2009 16:25(Řeka Tavignano a les obřích borovic)
Ráno jsme se vydali do žhnoucího slunce dál proti proudu vysoko nad řekou. Došli jsme k mostu, kde se dá slézt k řece a kam se turisté chodí koupat a radostně jsme se schladili v křišaťálových tůních zurčící řeky mezi bílými balvany. Dál už jsme se v tom žáru neškrábali a vydali jsme se zpět do Corte. Tam jsme hned naběhli do obchoďáku a koupili si litr malinové zmrzliny. Sedli jsme si s ní vevnitř na vystavený nábytek a užívali si klimatizaci. Nejprve to byl ten nejslastnější pocit, mít v puse ledovaou kyselou pěnu s kousky malin, ale litr je litr a to se vám to ve dvou lidech rychle přejí... Ke konci kelímku už jsme se museli oba nutit do každého sousta a pak mě pěkně rozbolelo břicho.
Rozjeli jsme se z Corte do Porta, našeho nejoblíbenějšího mořského městečka s oblázkovou pláží. Cestou jsem umírala a usínala žárem a ani k řece se nám nepodařilo dostat po trnitých srázech od silnice. Naštěstí jsme po šílených Korsických serpentinách stoupali výš a výš do chladnějších hor, pod nevyšší Korsickou horu Monte Cinto a do horského sedla Col de Vergio. Nedaleko odtud jsme si udělali výlet k horskému vodopádu opravdu nádherným lesem 300letých obřích borovic. Tak obrovské stromy jsem ještě v životě neviděla a ještě tak vysoko nad mořem! U nás už ve 2000 metrech neroste ani tráva, natož malý stromeček... Byl tu konečně chladnější vzduch a pod těmi megastromy jsem si připadala jako v pohádce Pán prstenu. Vodopád byl obrovský a když jsme si pod něj vlezli do ledové tůňky, byli jsme zase čerství na další cestu. Od borovicových obrů, rostoucích široko daleko se mi nějak nechtělo pryč...
Cesta byla ještě dlouhá, plná uzkých, ostrých a příkrých serpentýn a v některých zatáčkách se poflakovaly na silnici hubené kravičky nebo prasátka a jednou nám tam vběhla i dlouhosrstá koza. Jedno selátečko asi 20cm dlouhé jsem chytila do ruky, strašně zavřískalo a uteklo pryč. Na omak bylo tvrdé jako kámen a mamina ho naštěstí nebránila. Potkali jsme skupinku hlady agresivních prasátek a když jsem jim z okna házela kousky včerejší bagety, ošklivě se o ní prali, dupali nám po autě a cpali se mi do okýnka. Ujeli jsme jim za zatáčku, kde stála opuštěná obsypaná třešeň a Slamák na ni vylezl. Jen to prasátka zjistila, doběhla nás a žebrala pod stromem třešně. Slamák jim naklepal celý koberec třešní a prasátka je vyluxovala během chvilky do poslední třešínky - i speckama ! Já měla jen 4 třešničky. Ach jo. Slamákovi mezi zdivočelá prsátka spadly ze stromu sluneční brýle a o fous přežily...
Pak už nás čekal návrat do známých míst, večerní koupání v moři v Portu, a západ slunce do moře.
———
Zpět