Jetřichovická dvanáctihodinovka

 Slamák se rozhodl zůčastnit se horolezeckého závodu Jetřichovická dvanáctihodinovka, kterou pořádal kamarád Kohík týden po vandru v Česko-Saském Švýcarsku, tak jsme tam zamířili znovu. Na cestu koupil melouna a v Jetřichovicích jsme si s ním vylezli na skálu a pustili se do něj. Slamák snědl celou půlku na posezení a já už jsem samozřejmě po čtvrtce byla úplně plná, tak jsem si zbytek musela nést sebou do skal. Převis Blešárnu jsme nenašli kvůli plotům, které tu kdysi nebývaly, proto jsme se vrátili k ozdravovně, kde bylo stanoviště horolezců J12H. Tam jsme si udělali večeři na ohýnku a zalezli do spacáčků na jehličí pod smrky. Asi tam byla špatná zóna, měli jsme oba docela šílené sny. K ránu byla taková zima, že jsem si postupně oblékla všechno náhradní oblečení, až už mi nezbylo pod hlavu vůbec nic.

 Na skalách se oficiálně začínalo v 8 hodin, aby se ve 20 hodin mohlo končit. Kluci vyrazili v 9 a většina ostatních dvojic dorazila až v průběhu dne, někdo dokonce až večer. Slamák lezl ve trojici s Kohíkem a Standou a byli perfektně sehraní, to byste museli vidět - jak lezli všichni tři dohromady, jak se navazovali, jistili, rušili a slaňovali! Já s Nikem koukala ze zdola a odpoledne už jsme se trhli a šli jsme se koupat do Kamenice na Dolský mlýn.

 Bylo hrozné vedro ale v pískovcovém údolí byl příjemný chládek. Když jsme se blížili do srdce přírody, nevěřila jsem vlastním očím. Stál tam neuvěřitelně obrovský kamión. Vykládalo se z něj dřevo na stavbu skautského tábora... Vyřádila jsem Nika u vody a v 18 hodin jsem zavolala Slamákovi, za jak dlouho bude sraz u stánku - řekl, že do osmi hodin času dost. Vydala jsem se pomalu zpátky a bohužel kamion chvíli po mě taky, tkaže mě v těch nejromantičtějších zátočinách Bílého potoka předjížděl. Musela jsem se před ním skrýt do lesa a když jsem se pak za ním nadechla zplodin, vyběhla jsem rychle zpátky mezi skály a čekala, až se na cestu vrátí kyslík. Chvíli po šesté mi volal Slamák, že už je ten sraz u stánku a kde se flákám ! Rychlou zpáteční cestu nám na kraji Jetřichovic zkřížila rozzuřená kočka a nechtěla nás nechat projít, dokud jí z cesty nevyhnalo auto. Pak ještě Nika přes plot hryznul do čumáku zuřivý dalmatin.

 Dorazili jsme do stánku, kde už bylo hustě obsazeno, hlavně pejsky a dětmi. Nejdřív nám přiběhla naproti hravá fenka rhodéského ridžbeka, potom plachá Líza - mikrofenečka černobílé pouliční rasy a pod stolem v rohu na nás nevrle vrčela huňatá bobtailka. Do stánku přišla i opravdová rarita - thajský ridžbek, který prý lidi ani fenky nepapá, ale pejsky ano, což bylo hned všem jasné, jak na Nika hrůzostrašně zavrčel. Pak se na Nika sesypaly všechny přítomné dětičky a málem by mi ho odvedli sebou, jak se jim líbil! Nakonec přišli Lukáš a Dana s jejich německým drátosrstým ohařem Skotíkem, se kterým si Nik hrál tak dlouho, dokud se to nezvrhlo ve rvačku. Uvázali jsme je  dál od sebe a Skotík se tak nudil, že otočil na ruby koš s odpadky a bývalá tulačka Líza se na ně okamžitě vrhla. Chudák Lukáš musel okusit popelářské řemeslo a tu spoušť uklidit. Po vyhlášení výsledků horolezecké soutěže ( Slamák+Kohík+Standa byli druzí! ) se povídalo až do půlnoci. To už jsme byli přesunutí v teploučké maringotce, kam nás vyhostila chladná noc. Po půlnoci jsme to se Slamákem zabalili a přenocovali zase na té špatné zóně na jehličí. Někteří vydrželi ponocovat až do 4 do rána.

 Ráno mi Slamák oznámil, že jde horolezit s "lezbama", tak jsem vzala bágl a psa a vydala se sama na cestu domů. Vzala jsem to netradičně přes nádrž Pavlínka a Pavlínino údolí. Cestou jsem snad poprvé od Nikových čtyř měsíců vypustila Nika úplně na volno a kupodivu mi nezdrhnul ( typla bych, že asi proto, že zrovna nenatrefil na čerstvou zvířecí stopu ). U rybníčku v Kunraticích jsem se musela smát, když asi 15 minut vystavoval umělé kačenky, plovoucí na hladině, a když jsem ho na ně vyslala, zalekl se jejich lhostejné reakce a netroufl si ani opustit břeh. V České Kmenici jsem sehnala Pidifrk pro Pavlínku, zašla jsem si na nanuka a skončila na nádraží, odkud nás s Nikem za chvilku odvezl domů vlak.