Jak Nik dostal zlatý pohár

 Na letošní klubovou výstavu do Prahy jsme díky Nikově kýle málem  nejeli... Naštěstí se Nik obešel bez operace a tak jsme se tam přeci jen vypravili! Nik o dvě kila těžší a krásnější, neboť má od veterináře nařízeno, aby se šetřil a já vybavená kartáčem, hřebenem a výstavním vodítkem, natěšená na ostatní pejsky VMO a na pár milých lidiček.

 Nik se v Pražském metru tentokrát nevyděsil z jezdících schodů ale z pohledu do černočerné tmy za oknem vlaku. Zdá se, že i mezi pejsky se najde semtam klaustrofobik... Protože jsem si pořádně neprohlédla mapu a spolehla jsem se na neúplné instrukce v propozicích, vystoupila jsem z autobusu MHD o zastávku dál než jsem měla, ale ujít se to dalo bez bloudění.

 V areálu restaurace "Na tý louce zelený" už bylo přepejskováno, tak jsem měla na co koukat, než vypuklo posuzování v kruzích. Jak tak koukám, najednou vidím druhého Nika, ležícího věrně u nohou svého páníka. Hned jsem se šla optat, jestli to náhodou není Nikův rodný bratříček Nugát, který byl uvedený ve výstavním katalogu a on to byl vážně on! Měla jsem velikou radost a domluvila jsem si vyfocení Nika s Nugátkem. Pak jsme se přivítaly se Zuzkou Fialovou a jejími pejsky - vedla hned tři najednou a když se ke mě přiblížila, ze skupinky se do vzduchu vymrštila Ninka - Nikova rodná sestřička, a radostně mě praštila čumákem do obličeje. Ninuška byla úžasně krásná a potřeštěná zrovna jako Nikouš. Zuzce se při pohledu na Nika ulevilo, že není tak kudrnatý, jak jsem jí napsala do e-mailu a že žádné trimování kudrlinek nebude potřeba. Zuzky maminka všude pobíhala jako pilná včelička a roznášela nějaké papíry a dobrou náladu. A pak už konečně dorazila i Zuzka Tvrzníková s pejsky Baldíkem a Kryštůfkem a manželem Pavlem. Zdržely je nepříjemné dopravní komplikace (pokuta + úraz na autě), takže její muž musel jít shánět opravnu, místo aby si v klidu užíval výstavní pohody. Zato Baldíček se z výstavy a pejsků neustále radoval! Hned se skamarádil s Nikem a horlivě mu oblizoval čumák. Kryštůfek se naopak na pejsky vytahoval, že jim natrhne kalhoty a že on tomu tady velí! Všechno včetně krásného počasíčka bylo připraveno a mohlo se vstoupit do kruhů.

 Jako první se předváděl Baldík s ostatními mladíčky a pan rozhodčí z Německa ho moc hezky zhodnotil. Cenu sice vyhrál jiný pejsek, ale Baldíkovi to na kráse nijak neubralo! Pak jsme přišli na řadu my s Nikem a panu rozhodčímu se Nik líbil natolik, že mu odpustil zavrčení při prohlížení zubů i panickou hrůzu z měřáku kohoutkové výšky (Nik si asi vzpoměl na nedávný hrůzostrašný ultrazvuk na veterině) a udělil mu hodnocení "výborný 1" a k tomu titul CAC a zlatý pohár !!! Udělal mi tím velikou radost - něco takového jsem fakt nečekala - a hned jsem vyrazila Nikovi koupit slíbený párek v rohlíku, zatímco v kruhu soutěžili další pejskové. Pohár získal krasavec Leonardo, který tu už vloni hodně zabodoval a s ním se do kruhu musel jít Nik utkat o ještě větší pohár. Leonardo měl delší čumák a elegantnější pohyb a vedla ho zkušená handlerka Zuzka Fialová a pan rozhočí ho nakonec zvolil za vítěze. Sotva dořekl svůj verdikt, Nik se na Leonarda zlostně podíval a poprvé za celý den se hlasitě rozštěkal. Všichni jsme se takové upřímné reakci museli zasmát!

 Pak jsme si střídavě povídali, fotili se, setkávali se s dalšími VMO, sledovali jsme dění v kruhu a pak už jsme se museli rozloučit se Zuzkou, Baldíkem, Kryštůvkem a Pavlem (který nám vydatně a kvalitně pomáhal s focením) - Zuzka spěchala na večerní koncert své dcery a měli před sebou dalekou cestu. Mě a Nika ještě čekala závěrečná soutěž chovatelských stanic - Nikův Nezdický potok se Zuzkou Fialovou v čele proti Leonardovu Svatoborském revíru se Zuzky maminkou Lenkou Fialovou v čele! Byl to trochu zmatek, protože nás všechny přestěhovali z kruhu na dvorek a Nik, Ninka i Milan Junior byli docela rozdivočelí. Nezdický potok měl početní převahu (jak samotných pejsků tak i jejich matek a otců) a pejsci si byli podobnější, tak se pan rozhodčí Kalich rozhodl, že vítězem se staneme my! Pohár dostal majitel chovatelské stanice pan Polák - Zuzky děda. No a potom už jsme na cestu domů vyrazili i my s Nikem a se zlatým pohárem!

 Zpáteční cestování pražským podzemím už Nik neřešil a v klidu přestál metro i oba autobusy. V tom krásném slunečném odpoledni nás čekala hodinová cesta lesem na srub a tak jsem za odměnu vzala Nika vyplavčit do rybníka. Kupodivu tam nikdo nebyl, tak jsme se spolu na břehu pořádně vyřádili. Do večera Nik hrabal myšičky na zahradě a když se potom nabaštil, vyrazil s námi do hospody, kde jsme se chtěli najíst i my. Nik oslnil paní servírku, která mu pak celý večer nosila různá nedojedená masa (začala celým kuřecím prsíčkem a končila grilovaným buřtem), až mu to kluci záviděli a já se bála, že se zase přežere k prasknutí! Naštěstí neprasknul a oslava vítězství to byla věru pořádná! Zuzka F. nás láká na další výstavy, tak o nich budeme s Nikem uvažovat, když se nám tak vydařila ta letošní klubová.

 Nakonec bych chtěla poděkovat všem kamarádům človíčkům i pejsků, kteří nám drželi palce a tlapky, přineslo nám to štěstí a vítězství!