Jak jsme se báli jít na procházku

V pondělí jsme se tak báli jít na procházku, že jsem Nika jen vypustila rychle vyčůrat, vykakat a honem zpátky domů. V pět odpoledne se totiž venku setmělo a pak začaly doslova padat trakaře! Náš dům se otřásal pod palbou neuvěřitelně velkých krup a my jen nevěřícně zírali z okna a čekali, kdy se to okno rozletí na střepy. Po pěti minutách přívaly deště a ledových pingpongových míčků ustaly a já bojácně vyběhla ven, rychle nasbírat pár ledových koulí a vyfotit je, než se rozpustí. Nějakým zázrakem se nám kromě orvaných kytek nic nezničilo, ale když jsem si představila, že by nás ta spoušť zastihla venku na procházce, byla to docela horrorová představa, a ven už jsem se s Nikem neodvážila.

 Druhý den jsem se ve zprávách dočetla, že kromě obřích krup se nám ve Varnsdorfu rozvodnila řeka Mandava na 3. povodňový stupeň, někde i vytekla z břehů a na nedaleké vlakové stanici Jedlová musely zasahovat všechny okolní hasičské sbory, protože tam živel zpřerážel a povyvracel kilometrový pruh lesa a betonové sloupy s elektrickým vedením. Kolegyně tam taky byla (jako dobrovolný hasič) a říkala, že její padesátiletý táta za celý svůj život u hasičů ještě nic podobného neviděl... Někde prý padaly jen "třešně" nebo "hrášky", ale zase o dost déle, až bylo po kotníky bílo. Všichni majitelé aut se chlubili, kolik kdo má ďolíků na střeše auta, dokonce to jednomu rozbilo přední okno. Všichni majitelé mobilů s foťákem nechávali kolovat své vyfocené megakroupy (5-8cm velké) a nakonec se úplně všichni (včetně mě) přiznali, že neodolali a pár těch koulí mají v mrazáku. U mé starší sestry prý padaly přímo tenisáky a její skleník to nepřežil. Rozbitých skleníků bylo víc, než jenom Lenčin a našim přátelům kroupy rozbily tašky na střeše. Bohužel to nepřežila i některá zvířátka, jako třeba kosáci u naší práce. Ptáčků je mi nejvíc líto, zrovna v době ptáčat...

 Jediné, co mě překvapuje je, že nejsou hlášení žádní ranění nebo mrtví - to je fakt obrovské štěstí. Jeden kolega to schytal do stehna a prý mu kromě jelita tekla i krev. Doufám, že to bylo mé první a poslední blízké setkání s takovým divem přírody.