Čtvrtek 18.6.09

(Od kaskád řeku Polyschelu do města Corte)

 Ráno jsme opět vzali lezení a já se rovnou oblékla do kalhot, aby nám tentokrát nezkazily plány a vydali jsme se na skalní stěny. Včera tu bylo hustě obsazeno horolezci ( Slamák na adresu toho nejstaršího pronesl, že takového tlusťocha na stěně ještě neviděl, načež tlusťoch zavolal na kolegu něco v češtině a my jen doufali, že Slamákovu hlasitou a drzou poznámku přeslechl). Dnes tu nebyla ani noha, tak si Slamák mohl vybírat ze všech cest. Když vylezl na jedno hezké místo, požádal mě o fotečku a já zjistila, že nové baterky ve foťáku nefungují a že mi zkrátka v Čechách prodali šunty a budu muset koupit drahé Korsické ! Modlila jsem se, aby je měli aspoň v jedné ze dvou Bavelských hospůdek, protože cestou k vodním kaskádám, které nás dnes čekaly už žádná civilizace není. Slamáka na stěně jsem vyfotila aspoň na mobil a baterky jsem koupila v Bavelském krámku, kam mě poslali z hospody.

 Byla jsem šťastná, že horské tůně a vodopády zase bude čím fotit ! Řeka Polyschelu je jich plná a chodí se tam v plavkách, nebo ještě lépe v neoprenu a helmách. My jsme ji prošli kousek nahoru proti proudu a zase zpátky, ale ta neoprénová parta, kterou jsme tam potkali to šla celé a vodopády skákali nebo sjížděli z výšky do tůní.

 Po tomhle příjemném osvěžení už nás čekala dlouhá cesta do Corte ve stále se stupňujícím žáru. Cestou jsme u silnice viděli stádečko Korsických prasátek a já si je musela jít pohladit. Byla kupodivu úpně krotká, zrovna měla polední siestu a houf turistů je fotil a škrábal klacíky na bříškách. Já jsem samozřejmě neodolala a musela si na ně sáhnout rukou - bylo to příjemné a prasátka držela a přivírala očička. Čuchla jsem si potom k ruce a zjistila, že ze všech Korsických zvířátek, co jsme si tu zatím hladili (oslíky, koně a psi), byla tahle prasátka úplně nejčistší a necítila jsem z ruky vůbec nic. Ještě ještěrky, kterých tu je spousta a jsou nádherně vybarvené (zelené, někdy do hněda, černě a žlutě proužkované samičky a puntíkovaní samečci), tak ty jsou taky čisťounké. Jedna ještěrka mi při druhé snídani vyběhla z kalhotek, když jsem se dívala, jestli mě tam nešimrá klíště...

 V autě bylo tak hrozné vedro, že jsme byli rádi, když jsme si v horském městečku Corte uprostřed Korsiky sbalili bágly a vydali se na dva dny do skal. Na cestu jsme si ve městě koupili bagetu a kuře a pokračovali směrem do údolí řeky Tavignano. Je to naše stará známá a krásná trasa, na které letos přibyla jedna fontánka ( nejspíš nepitná ) pro osvěžení těla. Večer jsme přespali v kamenné boudě, což bylo jediné rovné místo široko daleko, u potůčku s tůňkou na koupání a pramínkem pitné vody.

PÁTEK 19.6.09